Co je to vědomé rodičovství?

Co je ve skutečnosti Vědomé rodičovství?

V letošním roce jsem na toto téma měla na Váňově statku na Vysočině v rámci workshopu přednášku
a protože měla krásné zpětné vazby, vnímám, že je opravdu velmi důležité tyto témata dostávat dále
k více a více lidem.

Paradoxem je, že většina webů v online prostoru, které se věnují rodičovství a výchově, nemá plně funkční rodiny, jsou to rodiny sešívané s nevlastními dětmi a často silnými příběhy, které mají za sebou. Jsou důkazem dnešní doby, kdy rodiny pospolu častokrát vlivem mnoha věcí, nevydrží a ti, kdo to nakonec nejvíc odnesou, jsou právě děti.

Možná si teď říkáte, a jak to máš Leni vlastně ty? Znám obě strany této mince. Mámou napůl, nevlastní, jsem se stala ze dne na den ve svých 25 letech, tou opravdovou potom v 29. Obojí rodičovství nese tak diametrální rozdíly, že jej rozhodně nelze brát jako něco stejného. Trochu mi to první rodičovství přijde, jako když jsem chodila do školy a snědla rozum světa, protože všechno bylo jasné a vše jsem věděla nejlíp, jak to ve skutečnosti správné.

A to druhé, s vlastním dítětem bylo, jako když jsem skončila školu a přišla do života. Nevěděla jsem totiž vůbec nic.

Rodičovství totiž otevírá naše pravé, skutečné já. Tak jako se při porodu otevírá žena, zároveň s porodem se otevřou dveře do úplně jiného života. A je to nepředatelná zkušenost. Samotný porod přitom ovlivňuje mnohé, to, jaká máma se v něm zrodí a také jaký příchod na svět si zvolí samotné dítě. To vše je potom odrazovým můstkem, jaký vztah mezi sebou matka a dítě spolu mají.

Porodem se žena v nejvyšší citlivosti dostane sama k sobě, ke svému skutečnému nitru. Už není a nikdy nebude tou, kterou byla předtím. A většinou zjistí, že už nikdy ani nechce být tou, kterou byla předtím.
A právě tam začíná cesta, kterou žena ve svém znovuzrození hledá. Vnímá, že vše, co se dosud o životě učila, je vlastně ve skutečnosti naprosto jinak a má silné nutkání pro své dítě a jeho výchovu, najít cestu jinou, novou. Takovou, která ji bude dávat opravdový smysl.

V dnešní době totiž my ženy častokrát vstupujeme více do mužské energie, do mužských rolích, kdy nevěnujeme čas samy sobě, své cykličnosti, tomu, co skutečně potřebujeme. A jedeme jako muži na výkon. A pak padáme. A zase vstáváme. A padáme. Až se většinou někam propadneme a zjistíme, že žádný další propad už prostě nedáme.

Až s dětmi zjistíme, že náš předchozí život, který byl před nimi, už prostě znovu nezvládneme. V tu chvíli začneme hledat skutečnou samu sebe. Tu, která je tam někde vzadu schovaná pod nánosem můžeš tohle, nesmíš tamto, musíš, smíš, nesmíš…. ach ouvej, že?

Mnoho let jsem jezdila jako instruktorka na sportovní kurzy se střední pedagogickou školou pro učitelky
z mateřských škol. Častokrát jsem slyšela tu stejnou odpověď na jednu a tu samou otázku?

Proč jste se rozhodla stát učitelkou v MŠ právě teď? Protože se mi narodily děti. Už se nemůžu a ani nechci vrátit do systému managementu, korporací, firem, do nesmyslného budování kariéry, díky čemu přicházím o opravdový život. Mám děti a nechci je na 8 hodin denně odevzdat někomu jinému, mým přáním je, abych dělala opravdovou, smysluplnou práci a měla zkrácený úvazek proto, abych mohla co nejvíce času trávit se svými dětmi.

Zkrátka po poRODU se zRODily nové ženy

Co tedy ve skutečnosti znamená Vědomé rodičovství?

Prvně je to UVĚDOMĚNÍ, které častokrát přichází právě u ženy, že to, v čem byla vychovávána, je nánosem mnoha programů, neprosperujících vzorců a negativních přesvědčení o sobě samých, které si s sebou častokrát právě z vlastního dětství

Je to cesta sebe-výchovy, kdy na sobě rodič pracuje tak, aby tyto vzorce u sebe změnil
a přepsal na vzorce nové, prosperující

Je to přijetí toho, že děti jsou naše dokonalá zrcadla. To, co nás na nich štve, to co nám svým počínáním ukazují, je krásným odrazem toho, co v sobě máme potlačeno nebo naopak nemáme zpracováno

Je to o každodennosti přemýšlení nad našimi myšlenkami, nad tím, co a jak dětem říkáme, jakým příklad jim sami za sebe ukazujeme a jaké hodnoty jim předáváme

Je to cesta o laskavém přístupu k sobě, k druhým lidem, zvířatům, rostlinám

Je to láskyplná cesta zrození v propojení, radosti a smysluplnosti

Je to cesta velkého seberozvoje a osobního růstu

Je to cesta budování komunity v čase tradic, oslav a rituálů

A je to především budování si své vlastní cesty se svými dětmi podle toho, jak si to přejeme my sami žít

Je to možná ta vůbec nejtěžší naše životní cesta, ale rozhodně stojí za to

A kdybyste hledali, kudy se na ní vydat, jsem pár kroků napřed před Vámi a ráda Vám na této cestě pomohu najít směr

Lenka Coufalová

Průvodkyně vědomým rodičovstvím